Vzteklina

Vzteklina je akutní virové onemocnění centrálního nervového systému teplokrevných živočichů přenosné také na člověka, které se projevuje změnami chování, agresivitou, ochrnutím a ve většině případů končí smrtí.

Původcem je virus s čeledi Rhabdoviridae rodu Lyssavirus. Tento virus je v biologickém materiálu poměrně odolný. V kadáverech může být infekční několik týdnů. Nízké teploty virus konzervují, vysoké teploty a UV záření ho inaktivují. Účinná je také většina dezinfekčních prostředků.

Vzteklina je onemocnění známé po celém světě. U nás se již od sklonku 19. století objevovalo několik set případů vztekliny ročně u psů, koček i jiných zvířat. Nemoc se nevyhnula také lidem. V 50. letech minulého století se vzteklina začala šířit hlavně mezi liškami. V lednu 1953 byla nařízena povinná vakcinace psů proti vzteklině a v roce 1989 byla zahájena orální vakcinace lišek. Díky tomu začal výskyt vztekliny u nás výrazně klesat. Poslední případ na našem území byl diagnostikován v roce 2002 a od roku 2004 je Česká republika prohlášena za vztekliny prostou. V květnu 2005 byla sice diagnostikována vzteklina u netopýra hvízdavého, ale vzteklina netopýrů je považována za specifickou variantu nákazy a jejím výskytem není dotčen statut vztekliny prostého státu.

Přenos infekce

Psi a kočky patří mezi zvířata středně vnímavá k infekci virem vztekliny. Mnohem vnímavější než dospělí psi jsou štěňata ve věku 2 – 4 měsíců. Nejčastěji dochází k nakažení virem pokousáním nemocným zvířetem, které ve slinách obsahuje virus. Ale není vyloučený i přenos aerogenní, nebo pozřením infekčního agens. Hmyz ani jiní členovci se na přenosu vztekliny nepodílejí. Virus se z místa infekce šíří po nervech do mozku a míchy, kde se pomnoží a šíří se po nervech zpět do celého organismu. Ve slinách je virus obsažen 2 – 4 dny před projevem příznaků.

Klinické příznaky

Délka inkubační doby závisí na velikosti infekční dávky, vlastnostech viru, vzdálenosti poranění od centrálního nervového systému a na celkovém zdravotním stavu organismu, pohybuje se od 10 dnů do několika měsíců, nejčastěji 3 – 8 týdnů. Podle převládajících příznaků rozlišujeme tichou a zuřivou formu vztekliny. Většina psů ale vykazuje příznaky obou forem.

V zuřivé formě rozlišujeme 3 stádia:

• Prodromální: trvá 2 – 3 dny, pozorujeme změny v chování a temperamentu psa, agresivní jedinci se stávají přítulnými a naopak. Často se objevuje apatie, neposlušnost, zalézání do tmavých koutů (fotofobie), bezdůvodné vrčení a vytí. Pes je neklidný, opakovaně si lehá a vstává, chodí dokola, nepoznává známé lidi. Zvíře trpí zvrácenými chutěmi, snaží se požírat nestravitelné věci (dřevo, hlína, sláma, kamení, sklo...) Chuť k jídlu je snížená a objevují se problémy s polykáním, slinění.
• Excitační: trvá cca 3 dny, příznaky se stávají výraznějšími, pes je zřetelně neklidný, nervózní, snadno reaguje agresivně na podněty, může bezdůvodně napadat vše kolem sebe, zvíře v kleci zuřivě okusuje mříže, bez ohledu na zranění, polámání zubů,. Tyto záchvaty bývají střídány depresí a vyčerpáním, v důsledku ochrnutí hrtanu pes atypicky štěká (chrapot, vysoké tóny). Zvíře nemůže přijímat potravu, silně sliní a má horečku přes 40°C.
• Paralytické: trvá 3 – 5 dní, ochrnutí postupuje na pánevní a hrudní končetiny až na celé tělo, tělesná teplota klesá, nastupuje kóma a v důsledku paralýzy dechového centra smrt.

Zuřivá forma se častěji vykytuje u koček. Inkubační doba u kočky je 2 -12 týdnů, nejčastěji 4 – 6 týdnů. V počátečním stadiu se vzteklina u koček projevuje apatií, nechutenstvím, neklidem, vysokým ochraptělým mňoukáním. Následně dochází často k napadání, poškrábaní a pokousání lidí, zvířat a předmětů v okolí nemocné kočky. Přidávají se svalové třesy, poruchy pohybu, ochrnutí končetin, výrazné slinění. Někdy pozorujeme zvracení. Zorničky mohou být rozšířené, tělesná teplota zvýšená. Nakonec dojde k ochrnutí celého těla, komatu a kočka nemoci podlehne. U tiché formy excitační stádium prakticky chybí a prodromální příznaky přecházejí bez projevů agrese do stadia paralytického.

Diagnostika

Diagnostika se opírá o anamnézu uvedenou majitelem, důležitý je údaj o poranění zvířete v nedávné době, a klinické vyšetření, kde sledujeme hlavně reakce očí na přímý osvit a teplotu zvířete. Bohužel neexistuje žádný jednoduchý a jednoznačný test, který by vzteklinu prokázal. Potvrdit diagnózu lze až po smrti zvířete histologickým vyšetřením jeho mozkové tkáně.

Terapie

Účinná terapie neexistuje a léčení se neprování. Nemocné zvíře je nutné nechat utratit.

Prevence

V České republice je povinné očkování psů proti vzteklině. Pes musí být naočkován v období od 3 do 6 měsíců věku a přeočkování probíhá v intervalu 1 - 3 roky podle výrobce vakcíny. Vakcinovat je možné samozřejmě také kočky. Abychom zůstali i nadále vztekliny prostí, provádí se pravidelné očkování lišek pomocí návnad obsahujících vakcínu proti vzteklině.

V zemích Evropské unie mohou zvířata cestovat pouze s platným pasem a očkováním proti vzteklině. Některé země jako je Velká Británie, Irsko, Malta a Švédsko požadují při vstupu do země také potvrzení o vyšetření hladiny protilátek proti vzteklině.

Upozornění!

Při podezření na toto onemocnění je nutné informovat veterinárního lékaře, nebo státní veterinární správu. Pokud dojde k pokousání člověka zvířetem vnímavým na vzteklinu, je nutné provést klinické vyšetření zvířete veterinárním lékařem bezprostředně po pokousání a zopakovat ho 5. den po pokousání, protože virus bývá ve slinách obsažen ještě 5 dní před tím, než se nemoc projeví. V průběhu této doby musí být zvíře pod kontrolou, nejčastěji majitele, který je odpovědný, že se se zvířetem dostaví ke druhému vyšetření. Pokud pes nebyl v předepsaném intervalu očkován, lze očkování provést až po uplynutí pozorovací doby.

Copyright © 2007-2013 Livet.cz - veterinární klinika | U Smaltovny 32, Praha 7 - Holešovice | livet.cz@gmail.com | Sledujte nás